Sadba zeleniny

Brokolice má vyšší obsah vitamínů i minerálů než květák, přitom ji vypěstujete snáze. Je otužilá a můžete ji vysévat i sklízet časně. S čerstvě sklizenými poupátky ze záhonu bude vaření jedna radost.
Od výsevu uplynou 2-3 měsíce, než budete moci brokolici sklízet. Zároveň jí velmi svědčí jarní a podzimní pěstování – díky krátkým dnům a chladnějšímu počasí nevybíhá do květu. A právě nerozvitá poupátka jsou na brokolici tím nejcennějším. Jakmile vykvétá, ztrácí na chuti a kvalitě. Vybrat si můžete mezi odrůdami květákovými, které tvoří velké růžice, a výhonkovými, které vytvářejí množství menších a lze je sklízet postupně po delší dobu. A kromě zelených můžete pěstovat i brokolice fialové.

Květák (Brassica oleracea convar. Botrytis) patří do čeledi brukvovitých (Brassicaeae). Byl vyšlechtěn Araby v šestnáctém století a postupně se rozšířil po Evropě. 

Květák patří mezi poměrně náročné členy rodiny brukvovitých. Na finální stanoviště jej sázejte hned po zmrzlých mužích. Ještě před samotným zasazením do záhonu zaryjte nakrátko posekanou trávu, která se silně zahřívá a tím podporuje růst kořenového balu.  

Pro vývin růžic je velmi důležité, aby půda obsahovala mangan, hořčík, bór a molybden. Tyto stopové prvky rostlinám dodá vícesložkové umělé hnojivo. 

Výběr stanoviště je poměrně důležitý. Záhon, na němž hodláte květák pěstovat, nesmí být umístěn na přímém slunci. Nejlepší je rozptýlené světlo po celý den. Polostín ani plný stín nejsou zcela ideální, sazenice porostou jen velmi zvolna.  
Rostliny prospívají na hluboce zpracovaných a řádně vyhnojených středně těžkých půdách, kde není nouze o dostatek vláhy. V období sucha musíte sazenice pravidelně každý den zalévat, jinak s výslednou úrodou nebudete spokojeni. Zalévejte pouze ke kořenům, nikdy ne na listy.

Melouny patří mezi nejnáročnější plodovou zeleninu. Vyžaduje hodně tepla, vláhy a živin. Ačkoli je to subtropické ovoce, můžeme se do pěstování pustit i na našich zahrádkách.

U melounů rozlišujeme dva typy: cukrový a vodní. Oba mají téměř stejné nároky na pěstování, cukrový má v průměru o dvacet dní delší vegetační období. Venkovní pěstování si můžeme dovolit jen v nejteplejších oblastech země. Ve středních a vyšších polohách vypěstujeme melouny pouze ve skleníku. Na jihu Moravy se pěstování této sladké zeleniny v posledních letech poměrně rozšířilo, jeho technologii se však zahrádkáři věnují málo a úroda ještě nebývá veliká. 
Melouny milují teplo, dostatek vláhy a půdu bohatou na živiny. Venku je můžeme pěstovat na chráněných polohách s celodenním osluněním. Půda by měla být výhřevná. Při pěstování melounů využíváme černou netkanou textilii nebo fólii, ta přitahuje sluneční paprsky a akumuluje teplo, které se uvolňuje i po setmění. Navíc zadržuje vláhu a nedovolí růst plevelů. Pokud nemáme zahrádku ve vinařské oblasti Česka, jednoznačně použijeme k pěstování melounů pařeniště, nebo ještě lépe skleník.

I když venkovní teplota stále padá pod nulu a za okny často poletuje sníh, blíží se nejvhodnější doba na to pustit se do pěstování téhle chutné zeleniny. Právě v únoru je totiž čas na to zasít semínka paprik.

Prvním důležitým krokem je výběr semen. Při jejich nákupu byste se měli spolehnout především na prověřené značky a pěstitele s tradicí. Jen tak si totiž můžete být skutečně jisti, že pořídíte kvalitní osivo. Specializovaných kamenných prodejen i eshopů je na trhu dost. Největšími producenty jsou firmy Semo a Seva Seed, opomenout ale nesmíme ani menší společnosti, které se specializují na šlechtění konkrétních druhů. U paprik je to například firma Libera.
Při nákupu věnujte také zvýšenou pozornost stáří osiva. Rok najdete na obalu. Dále tu nesmí chybět název a adresa firmy, druh a odrůda rostliny, počet semen nebo u drobnějších jejich váha. I když si ale nějakou odrůdu či firmu oblíbíte, nikdy semena nenakupujte do zásoby na další roky. S každým měsícem totiž klesá jejich klíčivost.
Aby semínka nejen vyklíčila, ale rostlinky i dál dobře rostly a prospívaly, měli byste jim zajistit ideální prostředí. Kromě již zmiňované teploty je to především dostatek světla. Ideální je okenní parapet orientovaný na jih nebo východ. Pokud máte okno zakryté záclonou, odhrňte ji. I ta totiž dokáže klíčící rostlinky ochudit o tolik potřebné světelné paprsky. Substrát nebo buničitou vatu udržujte stále vlhké. Rostliny, které plesniví nebo se opožďují v růstu, bez milosti vyřaďte. 

Když je klíček dlouhý asi patnáct až dvacet milimetrů a na jeho konci se objeví dva pravé, vyvinuté lístky, přepíchejte, například dlouhou pinzetou, rostlinky do samostatných nádobek. Ideální jsou například kelímky od jogurtů. Ty důkladně vymyjte horkou vodou. Nezapomeňte jim také do dna udělat otvory, aby mohla přebytečná voda ze zálivky odtéct a substrát nezůstával přemokřený. Sazeničky by vám totiž začaly hnít a uhynuly by. Předem si připravte i substrát. Je důležité zbavit ho všech zárodků plísní a hub. Vysterilizujete ho tak, že ho před použitím důkladně propaříte, např. v troubě. A zapamatujte si, že čím více tepla a světla sazeničkám paprik dopřejete, tím lépe vám budou prospívat. Pokud budete mít pocit, že se jejich růst zpomaluje, přihnojte je. Na záhonek nebo do skleníku pak vzrostlé rostliny přesazujte až koncem května, kdy jim již nehrozí přízemní mrazíky.

Hlávkový salát vyžaduje dobrou, čerstvě vyhnojenou, kyprou půdu. Hlávkový salát by se měl pěstovat v místech s dostatečným množstvím slunečního světla.

Vyžaduje vydatnou zálivku měkkou odstátou vodou. Zálivka hlávkového salátu studenou vodou (například studniční, tedy tvrdou vodou) způsobuje zpomalení vzrůstu. Při zálivce tvrdou vodou také salát ztrácí svou svěžest (listy tuhé, až kožovité a nahořklé). Pěstujeme-li salát pod okny v pařišti, neprospívá mu moc příliš veliká spodní teplota (vyvíjí se poměrně rychle, ale netvoří pěkné hlávky). Semena hlávkového salátu zasejte 2 cm hluboko; je-li půda suchá, připravený řádek ještě před výsevem namočte. Vzrostlý salát potřebuje prostor o průměru 30 cm. Vyséváte-li do řádků, ponechte mezi nimi a rostlinami následující rozestupy: 20 cm u malých salátů, jako je „Little Gem”, 30 cm u tzv. máslových a ledových typů a 40 cm u kadeřavých salátů. V chladných oblastech saláty nejprve předpěstujte v květináčích pod sklem. Hlávkový salát se dá vysévat téměř celoročně. V teplých oblastech můžete začít s výsevem salátové zeleniny na venkovní stanoviště již v březnu a pak můžete vysévat až do podzimu. Ve sklenících můžete salát pěstovat celoročně. Při pěstování salátu dbejte na správný výběr vhodné odrůdy. Hlávkový salát obsahuje vitamin C, provitamin A, kyselinu listovou. vitaminy B1, B2, E, draslík, fosfor, vápník, hořčík, železo, zinek, jód.

Tykev muškátová. Zajímavá odrůda s hruškovitým podlouhlým plodem světle zelené, později až okrové barvy. Velikost plodu 15 × 30 – 50 cm. V časné zralosti je dužnina žlutá, s máslově ořechovou chutí, obsahuje malé množství semen, v plné zralosti jasně oranžová. Použití ke konzervování i na přípravu salátů.

Tykvím se nejlépe daří na středně těžkých, humózních půdách, dostatečně zásobených živinami. Podle možnosti je zařazujeme do první tratě. Vyžadují slunečné polohy chráněné před silnými větry. Nejvhodnější je přímý výsev v půlce května.

Celer patří s mrkví a petrželí k nejpoužívanějším kořenovým zeleninám. Ať už se letos rozhodnete pro celer bulvový, řapíkatý či listový, poradíme vám, jak jej pěstovat od výsevu semen až po dobu sklizně.

U nás se nejvíce pěstuje celer bulvový, méně pak řapíkatý a listový – ten je ve větší oblibě spíše v jižních zemích. Velké podzemní bulvy celeru se konzumují syrové i v různých tepelných úpravách, listový celer slouží jako koření a přísada do polévek a omáček.  

Řapíkatý celer využijete do salátů, zapékaných pokrmů nebo si z řapíků vylisujete šťávu. Šťáva ze syrového celeru (z celé rostliny) podporuje chuť k jídlu, upravuje zažívání a působí silně močopudně: není proto vhodná pro nemocné s ledvinovými poruchami (jen po předchozí konzultaci s lékařem).

Hlávková kapusta se podobá zelí, její listy jsou ale daleko dekorativnější. Jako zelenina má své vyznavače i odpůrce. Odpůrce odpuzuje nepříjemným pachem při vaření a nahořklo-nasládlou chutí, což je ale k jejich škodě, protože tato listová zelenina je zdraví vysoce prospěšná a zbavuje organismus množství neduhů.

Nároky na pěstování kapusty se výrazně liší u raných a pozdních odrůd. Rané odrůdy se většinou pěstují na poli a vyžadují lehčí, hlinitopísčitou, záhřevnou a dobře vyhnojenou půdu. Vysazujeme je v březnu do skleníku a v dubnu na záhony do sponu 40 x 40 cm. Odrůdám pozdním se nejlépe daří v chladnějších polohách a v půdách středně těžkých. Vyséváme je na záhony v průběhu května na vzdálenost 30 x 40 cm. Kapusta je náročná na hnojení, potřebuje hnůj nebo kvalitní kompost. Rozdělení dávek dusíku je také nutné pro efektivní využití dodaného hnojiva. V neutrálních či dokonce slabě kyselých půdách je nebezpečí boulovitosti, proto v takových místech musíme počítat s vápněním. Hlávky sklízíme postupně podle stupně zralosti. Ve druhém roce kvete, a pokud pěstujeme sazenice za nevhodných nízkých teplot (okolo 4 – 7 °C), může rostlina namísto vytváření hlávky začít nakvétat.

Mochyně peruánská je u nás pěstována jako nenáročná letnička s výbornými JEDLÝMI PLODY. Vyznačuje se plody ve tvaru „lampionků“ , které jsou navíc jedlé, velmi chutné a zdravé – podporuje imunitní systém a obsahuje vitamíny A, B, C a rutin. Mají sladkokyselou, osvěžující chuť. Využijeme je syrové na ozdobu letních salátů, dezertů, připravit se z nich dají také marmelády, kompoty, pudinky, zmrzliny.  Správně sklizené a v suchu a chladnu uchované plody mohou vydržeti několik měsíců. 

Pěstování mochyně je nenáročné. Potřebuje stanoviště na slunci nebo v polostínu s dostatkem uleželých živin a potom bujně roste a bohatě plodí. V létě je vhodná pravidelná zálivka a přihnojení. Na stanoviště vysazujeme až po odeznění pozdních mrazíků – po polovině května, aby sazenice nezmrzla.  
Mochyně peruánská patří k velmi oblíbeným plodinám především ve zdravé výživě. Její plody mají antioxidační účinky, které brání degeneraci buněk. Pomáhají také posilovat imunitní systém. Má desinfekční účinek pro trávicí a močový systém, odvádí přebytečnou vodu z těla a pomáhá při problémech s prostatou. Pomáhá snižovat krevní cukr, čistí krev a ledviny. Právem ji můžeme zařadit mezi superpotraviny. 

Z cibulových zelenin se sice pór pěstuje asi v nejmenší míře, ale získává si stále větší oblibu. Je to zelenina na chuť jemnější než cibule či česnek a mohou ji vcelku bez obav konzumovat i ti, jimž česnek nebo cibule nesvědčí.

Pórek lze pěstovat ve všech polohách, nevadí mu ani chladnější oblasti. Náročnější je ale na obsah živin v půdě a vydatnou (pravidelnou) závlahu, a to hlavně v počátcích růstu. Vysazujte ho po plodinách hnojených chlévskou mrvou (brambory, okurky) nebo nešetřte kompostem. 

Je také znám jako letní endívie, i když toto označení není správné. Římský salát je pravděpodobně nejstarší ze všech druhů salátů. Pěstoval se již ve starověkém Egyptě. V současné době se těší největší popularitě v Itálii a dalších jihoevropských zemích. Beze sporu jeho největší výhodou oproti hlávkovému salátu je jeho odolnost vybíhat v létě do květu. Zatímco v posledních letech jej milují a pěstuji např. i v USA, u nás bychom římskýsalát na polích či zahradách hledali marně. I když je jeho pěstování v našich podmínkách snadné, je spíše raritou ho vidět na záhoně v našich zahradách.

Nejčastěji se využívá v syrovém stavu do salátů. Vynikající je v kombinaci s lososem, parmskou šunkou nebo pomerančem. Vnější část hlávky se využívá jako špenát. Naprosto zásadní surovinou pro přípravu salát Ceasar je právě římský salát, ke kterému se přidávají opečené krutony z pečiva, parmazán atd. Obsahuje hodně vlákniny, vitamín C, B a železo. Lactucin, který salát obsahuje dobře působí na trávení, zklidňuje nervy a uvoľňuje křeče. Říká se, že mísa římského salátu k večeři zajistí klidný spánek. Římský salát tvoří protáhlou, uzavřenou hlávku připomínající tvarem doutník. Hlávky jsou obvykle až 40 cm vysoké a váží cca 3 kg. Podlouhlé listy mají výrazné žebrování. Obvykle jsou světle zelené, mohou být však i tmavě zelené nebo načervenalé. Listy jsou křehké a velice chutné, i když na nahořklou chuť je třeba si navyknout. Hořkost listů způsobuje lactucin, který je v římském salátu obsažen daleko více než u ostatních druhů salátů. Chuť je možné zjemnit bělením a to tak, že se dorůstající hlávky svazují. Hlávky tvarem připomínají spíše pekingské zelí nežli klasické hlávky salátu. Mladé listy jsou pevné a poměrně robustní.

Při výsevu od dubna do května, začíná sklizeň zhruba 3 měsíce od výsevu tj. od července. Při letním výsevu sklízíme zhruba v říjnu. Po sklizni se doporučuje svazek listů svázat k sobě provázkem, aby se vnitřek hlávek tmou vybělil. Bělení zajistí zjemnění chuti a křehkost listů.