Sadba zeleniny

Brokolice
Brokolice má vyšší obsah vitamínů i minerálů než květák, přitom ji vypěstujete snáze. Je otužilá a můžete ji vysévat i sklízet časně. S čerstvě sklizenými poupátky ze záhonu bude vaření jedna radost.
Od výsevu uplynou 2-3 měsíce, než budete moci brokolici sklízet. Zároveň jí velmi svědčí jarní a podzimní pěstování – díky krátkým dnům a chladnějšímu počasí nevybíhá do květu. A právě nerozvitá poupátka jsou na brokolici tím nejcennějším. Jakmile vykvétá, ztrácí na chuti a kvalitě. Vybrat si můžete mezi odrůdami květákovými, které tvoří velké růžice, a výhonkovými, které vytvářejí množství menších a lze je sklízet postupně po delší dobu. A kromě zelených můžete pěstovat i brokolice fialové.

Květák
Květák (Brassica oleracea convar. Botrytis) patří do čeledi brukvovitých (Brassicaeae). Byl vyšlechtěn Araby v šestnáctém století a postupně se rozšířil po Evropě.
Květák patří mezi poměrně náročné členy rodiny brukvovitých. Na finální stanoviště jej sázejte hned po zmrzlých mužích. Ještě před samotným zasazením do záhonu zaryjte nakrátko posekanou trávu, která se silně zahřívá a tím podporuje růst kořenového balu.
Pro vývin růžic je velmi důležité, aby půda obsahovala mangan, hořčík, bór a molybden. Tyto stopové prvky rostlinám dodá vícesložkové umělé hnojivo.
Výběr stanoviště je poměrně důležitý. Záhon, na němž hodláte květák pěstovat, nesmí být umístěn na přímém slunci. Nejlepší je rozptýlené světlo po celý den. Polostín ani plný stín nejsou zcela ideální, sazenice porostou jen velmi zvolna.
Rostliny prospívají na hluboce zpracovaných a řádně vyhnojených středně těžkých půdách, kde není nouze o dostatek vláhy. V období sucha musíte sazenice pravidelně každý den zalévat, jinak s výslednou úrodou nebudete spokojeni. Zalévejte pouze ke kořenům, nikdy ne na listy.

Meloun vodní
Melouny patří mezi nejnáročnější plodovou zeleninu. Vyžaduje hodně tepla, vláhy a živin. Ačkoli je to subtropické ovoce, můžeme se do pěstování pustit i na našich zahrádkách.
U melounů rozlišujeme dva typy: cukrový a vodní. Oba mají téměř stejné nároky na pěstování, cukrový má v průměru o dvacet dní delší vegetační období. Venkovní pěstování si můžeme dovolit jen v nejteplejších oblastech země. Ve středních a vyšších polohách vypěstujeme melouny pouze ve skleníku. Na jihu Moravy se pěstování této sladké zeleniny v posledních letech poměrně rozšířilo, jeho technologii se však zahrádkáři věnují málo a úroda ještě nebývá veliká.
Melouny milují teplo, dostatek vláhy a půdu bohatou na živiny. Venku je můžeme pěstovat na chráněných polohách s celodenním osluněním. Půda by měla být výhřevná. Při pěstování melounů využíváme černou netkanou textilii nebo fólii, ta přitahuje sluneční paprsky a akumuluje teplo, které se uvolňuje i po setmění. Navíc zadržuje vláhu a nedovolí růst plevelů. Pokud nemáme zahrádku ve vinařské oblasti Česka, jednoznačně použijeme k pěstování melounů pařeniště, nebo ještě lépe skleník.

Paprika sladká / pálivá
I když venkovní teplota stále padá pod nulu a za okny často poletuje sníh, blíží se nejvhodnější doba na to pustit se do pěstování téhle chutné zeleniny. Právě v únoru je totiž čas na to zasít semínka paprik.
Prvním důležitým krokem je výběr semen. Při jejich nákupu byste se měli spolehnout především na prověřené značky a pěstitele s tradicí. Jen tak si totiž můžete být skutečně jisti, že pořídíte kvalitní osivo. Specializovaných kamenných prodejen i eshopů je na trhu dost. Největšími producenty jsou firmy Semo a Seva Seed, opomenout ale nesmíme ani menší společnosti, které se specializují na šlechtění konkrétních druhů. U paprik je to například firma Libera.
Při nákupu věnujte také zvýšenou pozornost stáří osiva. Rok najdete na obalu. Dále tu nesmí chybět název a adresa firmy, druh a odrůda rostliny, počet semen nebo u drobnějších jejich váha. I když si ale nějakou odrůdu či firmu oblíbíte, nikdy semena nenakupujte do zásoby na další roky. S každým měsícem totiž klesá jejich klíčivost.
Aby semínka nejen vyklíčila, ale rostlinky i dál dobře rostly a prospívaly, měli byste jim zajistit ideální prostředí. Kromě již zmiňované teploty je to především dostatek světla. Ideální je okenní parapet orientovaný na jih nebo východ. Pokud máte okno zakryté záclonou, odhrňte ji. I ta totiž dokáže klíčící rostlinky ochudit o tolik potřebné světelné paprsky. Substrát nebo buničitou vatu udržujte stále vlhké. Rostliny, které plesniví nebo se opožďují v růstu, bez milosti vyřaďte.
Když je klíček dlouhý asi patnáct až dvacet milimetrů a na jeho konci se objeví dva pravé, vyvinuté lístky, přepíchejte, například dlouhou pinzetou, rostlinky do samostatných nádobek. Ideální jsou například kelímky od jogurtů. Ty důkladně vymyjte horkou vodou. Nezapomeňte jim také do dna udělat otvory, aby mohla přebytečná voda ze zálivky odtéct a substrát nezůstával přemokřený. Sazeničky by vám totiž začaly hnít a uhynuly by. Předem si připravte i substrát. Je důležité zbavit ho všech zárodků plísní a hub. Vysterilizujete ho tak, že ho před použitím důkladně propaříte, např. v troubě. A zapamatujte si, že čím více tepla a světla sazeničkám paprik dopřejete, tím lépe vám budou prospívat. Pokud budete mít pocit, že se jejich růst zpomaluje, přihnojte je. Na záhonek nebo do skleníku pak vzrostlé rostliny přesazujte až koncem května, kdy jim již nehrozí přízemní mrazíky.

Salát hlávkový
Hlávkový salát vyžaduje dobrou, čerstvě vyhnojenou, kyprou půdu. Hlávkový salát by se měl pěstovat v místech s dostatečným množstvím slunečního světla.
Vyžaduje vydatnou zálivku měkkou odstátou vodou. Zálivka hlávkového salátu studenou vodou (například studniční, tedy tvrdou vodou) způsobuje zpomalení vzrůstu. Při zálivce tvrdou vodou také salát ztrácí svou svěžest (listy tuhé, až kožovité a nahořklé). Pěstujeme-li salát pod okny v pařišti, neprospívá mu moc příliš veliká spodní teplota (vyvíjí se poměrně rychle, ale netvoří pěkné hlávky). Semena hlávkového salátu zasejte 2 cm hluboko; je-li půda suchá, připravený řádek ještě před výsevem namočte. Vzrostlý salát potřebuje prostor o průměru 30 cm. Vyséváte-li do řádků, ponechte mezi nimi a rostlinami následující rozestupy: 20 cm u malých salátů, jako je „Little Gem”, 30 cm u tzv. máslových a ledových typů a 40 cm u kadeřavých salátů. V chladných oblastech saláty nejprve předpěstujte v květináčích pod sklem. Hlávkový salát se dá vysévat téměř celoročně. V teplých oblastech můžete začít s výsevem salátové zeleniny na venkovní stanoviště již v březnu a pak můžete vysévat až do podzimu. Ve sklenících můžete salát pěstovat celoročně. Při pěstování salátu dbejte na správný výběr vhodné odrůdy. Hlávkový salát obsahuje vitamin C, provitamin A, kyselinu listovou. vitaminy B1, B2, E, draslík, fosfor, vápník, hořčík, železo, zinek, jód.

Tykev muškátová
Tykev muškátová. Zajímavá odrůda s hruškovitým podlouhlým plodem světle zelené, později až okrové barvy. Velikost plodu 15 × 30 – 50 cm. V časné zralosti je dužnina žlutá, s máslově ořechovou chutí, obsahuje malé množství semen, v plné zralosti jasně oranžová. Použití ke konzervování i na přípravu salátů.
Tykvím se nejlépe daří na středně těžkých, humózních půdách, dostatečně zásobených živinami. Podle možnosti je zařazujeme do první tratě. Vyžadují slunečné polohy chráněné před silnými větry. Nejvhodnější je přímý výsev v půlce května.

Celer
Celer patří s mrkví a petrželí k nejpoužívanějším kořenovým zeleninám. Ať už se letos rozhodnete pro celer bulvový, řapíkatý či listový, poradíme vám, jak jej pěstovat od výsevu semen až po dobu sklizně.
U nás se nejvíce pěstuje celer bulvový, méně pak řapíkatý a listový – ten je ve větší oblibě spíše v jižních zemích. Velké podzemní bulvy celeru se konzumují syrové i v různých tepelných úpravách, listový celer slouží jako koření a přísada do polévek a omáček.
Řapíkatý celer využijete do salátů, zapékaných pokrmů nebo si z řapíků vylisujete šťávu. Šťáva ze syrového celeru (z celé rostliny) podporuje chuť k jídlu, upravuje zažívání a působí silně močopudně: není proto vhodná pro nemocné s ledvinovými poruchami (jen po předchozí konzultaci s lékařem).

Kapusta hlávková
Hlávková kapusta se podobá zelí, její listy jsou ale daleko dekorativnější. Jako zelenina má své vyznavače i odpůrce. Odpůrce odpuzuje nepříjemným pachem při vaření a nahořklo-nasládlou chutí, což je ale k jejich škodě, protože tato listová zelenina je zdraví vysoce prospěšná a zbavuje organismus množství neduhů.
Nároky na pěstování kapusty se výrazně liší u raných a pozdních odrůd. Rané odrůdy se většinou pěstují na poli a vyžadují lehčí, hlinitopísčitou, záhřevnou a dobře vyhnojenou půdu. Vysazujeme je v březnu do skleníku a v dubnu na záhony do sponu 40 x 40 cm. Odrůdám pozdním se nejlépe daří v chladnějších polohách a v půdách středně těžkých. Vyséváme je na záhony v průběhu května na vzdálenost 30 x 40 cm. Kapusta je náročná na hnojení, potřebuje hnůj nebo kvalitní kompost. Rozdělení dávek dusíku je také nutné pro efektivní využití dodaného hnojiva. V neutrálních či dokonce slabě kyselých půdách je nebezpečí boulovitosti, proto v takových místech musíme počítat s vápněním. Hlávky sklízíme postupně podle stupně zralosti. Ve druhém roce kvete, a pokud pěstujeme sazenice za nevhodných nízkých teplot (okolo 4 – 7 °C), může rostlina namísto vytváření hlávky začít nakvétat.

Mochyně peruánská
Mochyně peruánská je u nás pěstována jako nenáročná letnička s výbornými JEDLÝMI PLODY. Vyznačuje se plody ve tvaru „lampionků“ , které jsou navíc jedlé, velmi chutné a zdravé – podporuje imunitní systém a obsahuje vitamíny A, B, C a rutin. Mají sladkokyselou, osvěžující chuť. Využijeme je syrové na ozdobu letních salátů, dezertů, připravit se z nich dají také marmelády, kompoty, pudinky, zmrzliny. Správně sklizené a v suchu a chladnu uchované plody mohou vydržeti několik měsíců.
Pěstování mochyně je nenáročné. Potřebuje stanoviště na slunci nebo v polostínu s dostatkem uleželých živin a potom bujně roste a bohatě plodí. V létě je vhodná pravidelná zálivka a přihnojení. Na stanoviště vysazujeme až po odeznění pozdních mrazíků – po polovině května, aby sazenice nezmrzla.
Mochyně peruánská patří k velmi oblíbeným plodinám především ve zdravé výživě. Její plody mají antioxidační účinky, které brání degeneraci buněk. Pomáhají také posilovat imunitní systém. Má desinfekční účinek pro trávicí a močový systém, odvádí přebytečnou vodu z těla a pomáhá při problémech s prostatou. Pomáhá snižovat krevní cukr, čistí krev a ledviny. Právem ji můžeme zařadit mezi superpotraviny.

Pór pravý
Z cibulových zelenin se sice pór pěstuje asi v nejmenší míře, ale získává si stále větší oblibu. Je to zelenina na chuť jemnější než cibule či česnek a mohou ji vcelku bez obav konzumovat i ti, jimž česnek nebo cibule nesvědčí.
Pórek lze pěstovat ve všech polohách, nevadí mu ani chladnější oblasti. Náročnější je ale na obsah živin v půdě a vydatnou (pravidelnou) závlahu, a to hlavně v počátcích růstu. Vysazujte ho po plodinách hnojených chlévskou mrvou (brambory, okurky) nebo nešetřte kompostem.

Salát římský
Je také znám jako letní endívie, i když toto označení není správné. Římský salát je pravděpodobně nejstarší ze všech druhů salátů. Pěstoval se již ve starověkém Egyptě. V současné době se těší největší popularitě v Itálii a dalších jihoevropských zemích. Beze sporu jeho největší výhodou oproti hlávkovému salátu je jeho odolnost vybíhat v létě do květu. Zatímco v posledních letech jej milují a pěstuji např. i v USA, u nás bychom římskýsalát na polích či zahradách hledali marně. I když je jeho pěstování v našich podmínkách snadné, je spíše raritou ho vidět na záhoně v našich zahradách.
Nejčastěji se využívá v syrovém stavu do salátů. Vynikající je v kombinaci s lososem, parmskou šunkou nebo pomerančem. Vnější část hlávky se využívá jako špenát. Naprosto zásadní surovinou pro přípravu salát Ceasar je právě římský salát, ke kterému se přidávají opečené krutony z pečiva, parmazán atd. Obsahuje hodně vlákniny, vitamín C, B a železo. Lactucin, který salát obsahuje dobře působí na trávení, zklidňuje nervy a uvoľňuje křeče. Říká se, že mísa římského salátu k večeři zajistí klidný spánek. Římský salát tvoří protáhlou, uzavřenou hlávku připomínající tvarem doutník. Hlávky jsou obvykle až 40 cm vysoké a váží cca 3 kg. Podlouhlé listy mají výrazné žebrování. Obvykle jsou světle zelené, mohou být však i tmavě zelené nebo načervenalé. Listy jsou křehké a velice chutné, i když na nahořklou chuť je třeba si navyknout. Hořkost listů způsobuje lactucin, který je v římském salátu obsažen daleko více než u ostatních druhů salátů. Chuť je možné zjemnit bělením a to tak, že se dorůstající hlávky svazují. Hlávky tvarem připomínají spíše pekingské zelí nežli klasické hlávky salátu. Mladé listy jsou pevné a poměrně robustní.
Při výsevu od dubna do května, začíná sklizeň zhruba 3 měsíce od výsevu tj. od července. Při letním výsevu sklízíme zhruba v říjnu. Po sklizni se doporučuje svazek listů svázat k sobě provázkem, aby se vnitřek hlávek tmou vybělil. Bělení zajistí zjemnění chuti a křehkost listů.

Kedlubna
Kedlubny jsou, po ředkvičkách a jarní cibulce, mezi prvními nelistovými zeleninami sklízenými ze zahrádky. Můžeme je pěstovat na balkoně, ve skleníku, i volně v záhonu. Jejich pěstování je poměrně jednoduché
Kedluben je rychle rostoucí zelenina vhodná pro pěstování na zahradě i ve fóliovnících. Daří se jí ve středně těžké, snadno záhřevné půdě bohaté na humus a živiny, nejlépe s neutrální nebo slabě alkalickou reakcí. Doporučuje se podzimní vyhnojení půdy dobře rozloženým kompostem a častá a pravidelná zálivka.

Lilek
Lilek neboli baklažán je oblíbený snad ve všech světových kuchyních a zdomácněl už i v kuchyni české. Vytvoříte z něj bezpočet lákavých jídel, je plný vitamínů a minerálů, dietní, chutný.
Plody lilku jsou podlouhlé lesklé bobule různých barev od bílé přes žlutou, oranžovou, purpurovou až po nejčastější temně fialovou. Pokud baklažán roste v příznivých podmínkách, může plod dorůst hmotnosti až 1 kg a délky kolem 30 cm. Abychom však takové plody vypěstovali, je nutné, aby přišlo skutečně horké léto. Proto se v našich podmínkách dobré venkovní úrody dočkají spíše pěstitelé na jižní Moravě než v severních Čechách. Ani ti to však nemusejí vzdát, pokud ovšem pěstují lilky ve skleníku, podobně jako papriky, a zvolí vhodné odrůdy.
Stejně jako u paprik je nutné i semínka lilku vysít brzy, už v únoru, protože keřík roste velmi pomalu. Jakmile rostlinky vytvoří první pravé listy, přesadíme je do květináčů s lehkou, humózní, písčitohlinitou půdou. Na venkovní záhon je vysazujeme nejdříve po 15. květnu. Musíme průběžně zaštipovat postranní výhony (podobně jako u rajčat), ponecháme jen hlavní čtyři. Když rostlina nasadí plody, necháme jich na rostlině nejvýše sedm, zbytek odstraníme, protože jen tak se dočkáme pěkných lilků. Nesmíme zapomenout také na opylování, takže pokud pěstujeme lilky ve skleníku, nezbude nám, než použít štěteček. Jakmile začne lilek tvořit plody, začnou se zvyšovat i jeho nároky na vláhu a výživu. Zaléváme jej dostatečně odstátou, nejlépe dešťovou vodou a přihnojujeme plným hnojivem.

Okurka salítová
Jistě budete souhlasit, že léto bez salátových okurek by nemělo tu pravou chuť. V horkých dnech osvěží, zaženou žízeň a „pleťová maska“ z okurkových slupek vám zajistí půlhodinku sladkého poležení.
Obliba okurek sahá neuvěřitelně daleko – už tři tisíce let před naším letopočtem si na nich pochutnávali Indové i Egypťané. Pro nízký obsah živin jsou vhodnou stravou při dietách vedoucích ke snížení nadváhy. Obsahují totiž převážně vodu a ze všech druhů zeleniny nejméně vitaminů. Zato mají značný obsah draslíku, který příznivě působí na činnost žaludku a střev, takže ve výživě mají okurky především dietetický význam. Pěstovat salátovky může každý, kdo má jen kousek země, pařeniště, fóliovník nebo skleník. Podle podmínek se pak rozhodne, zda mu porostou hadovky ve skleníku, rychlené salátové okurky v pařeništi nebo polní salátovky na venkovním záhonu. Chcete-li sklízet skleníkové okurky z letního rychlení v červnu, je nejvyšší čas začít s výsevem ještě v dubnu.

Rajče tyčkové / keříkové
Sladká chuť a vůně domácích rajčat patří k létu. Jedna z nejzdravějších zelenin skvěle chutná pokud dozraje na sluníčku. Je poslední čas na předpěstování sazeniček!
Proč pěstovat nejoblíbenější plodovou zeleninu na zahradě nebo na balkóně? Vitamin C který u plodů vyzrálých na slunci dosahuje až 300 mg na 1 kg. Z dalších vitaminů je významný především provitamin A, vitamin PP, E, ale i B6 a B12. A také chuť mají domácí rajčata nesrovnatelnou s „umělými“ plody, jež byly po celou zimu k dostání v obchodech. Rajče patří mezi teplomilné rostliny a vyžaduje proto slunné polohy na záhřevných hlinitopísčitých půdách. Na předplodinu nejsou rajčata náročná, měli bychom se ale vyvarovat vysazování po všech lilkovitých rostlinách, tedy po bramborách, paprikách, lilku a především opakovaně po rajčatech.
Rajčata výborně snášejí hnojení statkovými hnojivy, proto je zařazujeme do 1. tratě. Pro optimální vývoj mladých rostlin je důležitý obsah fosforu a vápníku v půdě. Jejich zásoba by měla být dostatečná po zapravení základního hnojení na podzim nebo i na jaře při jarním zpracování půdy. Dusíkaté hnojení je vhodné rozdělit na dvě části, první při základním hnojení na jaře a druhou v době počátku tvorby prvních plodů (o velikosti asi 2 cm). Velikost plodů zase příznivě ovlivňuje zásoba draslíku v půdě. Na výsadbu do volné půdy je čas, když odezní jarní mrazíky (zhruba ve druhé polovině května). Rostliny není nutné sázet příliš hluboko, kořenový bal by se neměl při výsadbě dostat hlouběji než 10 cm, protože v době výsadby je ještě zem nevyhřátá a studená. Rostlinu vysazujeme šikmo tak, že zeminou zahrneme ještě asi 10–15 cm lodyhy – rostlina na této části vytvoří další kořenový systém, který později umožní lepší příjem živin a vody. V průběhu vegetace rostlinám pravidelně vyštipujeme boční výhony a jediný hlavní výhon vyvazujeme k opěrné konstrukci.

Tykev cuketa
Vybrali jste si už odrůdy cuket, které budete letos pěstovat? Pokud ještě ne, pusťte se do toho, ať jste připraveni: přelom dubna a května je vhodný pro přímý výsev semen. Výběr mezi kultivary je velmi pestrý.
Vyšlechtěny byly odrůdy zářivě žluté, světle i tmavě zelené, s proužky, tvaru podélného i kulatého. Jestliže se vás zmocní pocit, že byste měli na zahradě mít od každého něco, zabrzděte. Vzhledem k tomu, že tykev obecná (Cucurbita pepo) hojně plodí, mohli byste se (podobně jako spousta pěstitelů před vámi) snadno ocitnout v situaci, že její plody budete mít na talíři častěji, než vám bude milé, nejen vy, ale i vaši přátelé a sousedi. Pro potřeby běžné rodiny naprosto stačí dvě až tři rostliny. Pakliže víte, že případnou nadúrodu máte jak využít, načasujte si výsev semen do více měsíců. Začít můžete už teď a potom postupně pokračujte až do konce června: úrodu tak budete sklízet až do mrazu. Rozhodujete se, zda semena vysít do kelímků, nebo počkat až na výsev rovnou do záhonku? Přímý výsev je ve srovnání s předpěstováním jednodušší a časově i prostorově méně náročný.
Kontaktujte nás!
položky označené * jsou povinné
+420 723 281 784
+420 721 162 183